Co se v rozhovoru dozvíte? 

• Jak vypadá český pivovarnický trh
• Jaký dopad měly na Pivovar Antoš covid a zdražení energií
• Digitalizace a automatizace v pivovaru a vedení zaměstnanců 
• Čím ji obohatil mentoring v rámci DoToho!
• Udržitelnost ve firmě a podnikatelské plány

Jaké to je mít pivní byznys v ČR, národu pivařů?

Pivo je krásný nápoj a je fajn ukazovat lidem v Čechách, kteří jsou historicky primárně ležákovým národem, že existují různé pivní styly a pivní rozmanitost je opravdu veliká. 

Čím se lišíte od konkurence?

Nejvíce se lišíme asi příběhem. Náš malý pivovar je v tuto chvíli splněným snem dvou lidí z velkého pivovaru. Většinou malé pivovary zakládali pivní nadšenci nebo sládci, případně někdo, kdo se seznámil s jinými pivními styly v USA, nebo někde jinde v zahraničí. Co se týká zaměření pivovaru, od většiny se lišíme tím, že vaříme hodně novinek a pivních stylů (za minulý rok to bylo 49 různých piv). 

Přiblížila byste pivovarnický trh, převážně těch malých pivovarů? 

Ten trh je velmi rozmanitý. V ČR aktuálně existuje více než 500 pivovarů, z nichž počtem největší část zastupují ty malé (objemem produkce pak samozřejmě ty velké). Spousta z nich je restauračních, vaří si pro svou spotřebu, ve své vlastní pivovarské restauraci. Těch, kteří to mají obdobně jako my – vaří nejen pro vlajkovou pivnici, ale chtějí být vidět i v dalších pivnicích a pivotékách – může být tak kolem 50. 

Je mezi malými pivovary spíše podporující, nebo konkurenční prostředí? Všimla jsem si, že vy jste s někým i spolupracovali, když jste vymýšleli nový produkt…

Z mého pohledu je to oproti světu velkých pivovarů určitě spíše podporující a přátelské prostředí. Co se týká tzv. výrobáků, lidí, kteří pivo vaří, ti spolu drží napříč pivovarnickým světem (i ve velkých pivovarech). Rivalita se odehrává hlavně na marketingových a obchodních odděleních. Ta většina malých pivovarů ani nemá, takže jsme opravdu lidi od piva a držíme při sobě. :) 

Máte předchozí zkušenost z Budvaru, takže můžete pravděpodobně i lépe porovnat rozdíly mezi menším a větším pivovarnickým byznysem. Jak moc a v čem se liší? 

Určitě je to o svobodě a variabilitě. Když si vymyslím, že by bylo skvělé mít pivo např. z mrkve a ananasu, tak od myšlenky k realizaci uplyne pár týdnů. Kdežto ve velkém pivovaru se jedná o pár měsíců, ne-li rok. Ve velkém pivovaru vládne spousta směrnic a procesů, které se musí dodržovat. 

Určitě se vás značně dotkly covidové restrikce v souvislosti s uzavřením gastropodniků. Zvládli jste vybalancovat tržby třeba prostřednictvím e-shopu, B2C prodejem?

První covidová vlna nás – Šárku a Davida, nové provozovatele pivovaru Antoš – nezasáhla, jelikož v roce 2020 jsme pivovar ještě neměli. Předchozí provozovatel se snažil prodávat pivo stáčené do PET lahví, rozvážet ho po Slaném a okolí nebo ho nabízet přes e-shop. 

Pivovar jsme převzali v roce 2021, takže se nás dotkla druhá vlna. Přešli jsme na stáčení do skleněných lahví na automatické lince a zaměřili se na prodej lahvového piva do pivoték. Ne, že by to pokrylo veškerou ztrátu v rámci prodeje čepovaného piva, ale aspoň částečně se nám to podařilo vykrýt. 

Zároveň se zvýšila cena energií a surovin. Jak to vaše podnikání a sortiment ovlivnilo?

Ceny energií a obecně zdražování nás zasáhlo víc než covid. Měsíční faktura za energie v loňském roce byla tak 3,5krát vyšší než v letním měsíci předchozího roku. Všechny suroviny šly cenově nahoru. Nemohli jsme to všechno promítnout do ceny pro zákazníka. Bylo to náročné období. 

Šli jsme cestou inovací a novinek. Když máte nový dobře udělaný a atraktivní produkt, můžete si za něj říct více peněz. Ležák, u kterého jsou lidi zvyklí na nějakou cenu, nemůžete ze dne na den zdražit třeba o 10 Kč na půl litru. 

Kdo je vaší core cílovou skupinou? Kde máte největší odběr? 

Jsou to muži a ženy od 25 do 35 let z vyšší střední třídy. Mají rádi nové věci a nové chutě, bývají sportovně aktivní. 

Nejvíce od nás odebírá B2B sektor – majitelé pivnice či pivotéky. Co se týká komunikace pomocí newsletteru, cílíme na B2B zákazníky. Ale samozřejmě od nich potom pivo někdo musí chtít, takže na sociálních sítích cílíme na spotřebitele. Stejně tak se hodně snažíme bavit s lidmi na pivních festivalech. Účastnili jsme se např. Žižkovského pivobraní, festivalu Pivo a burger v Karlíně nebo jsme byli na pražské náplavce. V červnu jsem dokonce získali druhé místo za nejoblíbenější pivovar festivalu Pivní rozjímání v Hradci Králové. V červenci jsme mimo jiné v Roztokách u Křivoklátu na koncertě kapely Brutus Rock. 

Největší odběr máme v Praze. Ve Slaném nejvíce piva jde do Antošovy krčmy. Dále v Brně a oblíbení jsme i na Slovensku. 

Dodáváte pivo i do obchodů? 

Jsme např. v Albertu, ale jen v okolí komína, takže na Kladně, v Rakovníku a také v Globusu v Praze v Čakovicích a míváme akce v Normě. 

Jak se snažíte pivovarnictví změnit, zachovat tradiční hodnoty, přesto ho modernizovat?

Jak jsem zmínila na začátku, snažíme se podporovat pivní rozmanitost a ukazovat lidem, že pivo nerovná se ležák. Nebojíme se experimentovat a přinášíme spoustu netradičních piv. Zmínit můžu třeba kooperaci se slovenským pivovarem Unorthodox Brewing, kdy jsme vařili IPA s mandarinkou a specifickými norskými kvasnicemi. Pivo aktuálně v Bratislavě na čepu láme rekordy. :) 

Jak se pivovar proměnil za dobu své existence, co se digitalizace a automatizace týče? 

Nejdříve jsme spustili automatickou lahvovací linku, která zaručuje, že se k pivu při stáčení nedostane kyslík, neprobíhá tam oxidace, která ho znehodnocuje, a také že nedojde k žádné kontaminaci. Pivo má tak zároveň delší záruku. Rozjetí linky nám šetří čas. Za hodinu zvládne tisíc lahví, což dělá jeden člověk ručně celou směnu. O velké pomoci s etiketováním ani nemluvě. Zbavili jsme lidi tak únavné práce. 

Co se týče marketingu, začali jsme využívat na rozesílání newsletteru nástroj od Emailkampane.cz. Příspěvky na sociální sítě plánujeme v Meta Business Suite. Kluci v pivovaru velmi ocenili, když jsme pro komunikaci v týmu založili skupinu na WhatsAppu. :) 

V souvislosti s e-shopem jsme přešli na Shoptet. Máme pivovarnický systém Pivaris, který je velmi sofistikovaný. Tam jsme udělali také nějaké změny, jako např. trasování. Určitě je ještě hodně prostoru ke zlepšení a digitalizaci, co se týče třeba našeho účetnictví. A AI je pro nás v tuto chvíli spíše řeč budoucnosti. 

Jak se vám daří vést zaměstnance? Přiblížila byste vaši firemní kulturu? 

Se zaměstnanci máme přátelský vztah. V pivovaru jsem já, společník a dalších šest lidí, takže atmosféru se snažíme udržovat dobrou, protože každý je závislý na práci toho druhého. Kdyby to nešlapalo, třeba jen u jednoho článku, je to špatné. U každého jsme přišli na to, co ho motivuje. Pro někoho je třeba důležitý dostatek dobré kávy. :) Zaměstnanci mají samozřejmě benefit v podobě piva – každý měsíc dostávají určité množství, plus mají slevu, když si kupují nějaké nad rámec deputátu. Dále mají možnost využívat některá zařízení pivovaru ke svým soukromým účelům, např. dodávku, skladovací prostory apod. Můžou to být maličkosti, ale i ty hodně přispívají k tomu, aby byli spokojeni. 

Co v oblasti digitalizace ještě chcete zavést/změnit?

Chceme usnadnit práci našemu rozvozákovi tím, že mu budou vyjíždět optimální trasy. Jakmile budeme mít zadané všechny souřadnice a otevírací dobu zákazníků, pro tvorbu tras využijeme Plantour.

Jak moc přemýšlíte nad udržitelnou stránkou podnikání? 

Co největší udržitelnost je jednou z hodnot našeho podnikání. Pivovarnictví je náročné, co se spotřeby vody a energií týče, a my se snažíme, aby stopa po nás nebyla příliš velká. Při kvašení piva vzniká CO2 , který u nás rekuperujeme a v pivovaru dál využíváme. Máme i zařízení na jímání vzdušného dusíku. Dále např. naše etikety jsou tištěny na recyklát a jejich tvar jsme volili tak, aby se při výseku z archu tvořil co nejmenší odpad.

Hlavním odpadem, který při výrobě piva vzniká, je mláto. Dodáváme ho zdarma místním zemědělcům jako krmivo pro zvířata. Využíváme také sdílenou techniku, jelikož sídlíme v hale, kde je vícero firem. 

Nemáme vratné lahve, takže si uvědomujeme, že to není ten nejekologičtější obal, jaký může být. Ale uklidňuje mě, že recyklace skla v rámci ČR je velice vysoká. Je sice energeticky náročnější, ale nevzniká při ní další odpad. PET lahve, které byly primárním obalem předchozího provozovatele, využíváme jen ve velmi malém množství pro místní slánskou Pivotéku a Antošovu krčmu. Ale jen pro ležáky, speciály stáčíme výhradně do skla.

Jak vám v podnikání i osobně pomohla účast v programu DoToho!? Jak vás obohatil mentoring s Janem Brejchou?

Program se mi opravdu moc líbí. I přes to, že jsem se neúčastnila workshopů, jelikož mi to časově nevycházelo nebo jsem nezvládala dojíždět do Prahy do Opera. Když se ke dvěma letům DoToho! konalo setkání účastníků a partnerů, byla jsem pozvaná, abych na místě udělala ochutnávku piva, což bylo moc fajn. 

Honza je největší borec, co se týká marketingu. Když jsem se do programu hlásila, myslela jsem si, že z marketingu nic moc nepotřebuji, že se zaměřím spíš na jiné oblasti, ale člověk míní a realita mění. Zjistila jsem, že všechno začíná u toho, jestli komunikujete a vystupujete správně. S Honzou jsme se vrátili k úplným základům a ujasnili si archetyp značky. Bavili jsme se o sub-brandech či o tom, jak komunikovat v hospodě, jelikož hezké etikety fungují jen na lahvích v pivotékách. Takže jsme podle jeho rady vytvořili podtácky a samolepky na výčepy.

V pivovaru jsem mimo jiné zavalena administrativou a operativou, mikromanagementem, který mě dost vyčerpává, takže si vážím chvilek s Honzou, kdy vypnu a začnu se dívat na věci „big picture“ pohledem, jinak. Jsou to takové psychické lázně.

Jaké jsou vaše obchodní plány? K jakému cíli směřujete? Chystáte i změny, co se expanze týče? 

Výstav piva v minulém roce byl 3 tisíce hektolitrů a kapacita pivovaru je zhruba 6 tisíc. Naším cílem je dosáhnout 5 tisíc hektolitrů. Je to i z důvodu toho, že ve chvíli, kdy vaříte tak kontinuálně, že jste na těch 5 tisících, využíváte efektivně věškeré zdroje, tudíž je to i udržitelnější. 

Větší výstav samozřejmě přinese i větší prodeje. S tím souvisí i rozšíření distribuční sítě. Chceme se dostat i do zahraničí. Export je ale limitovaný tím, že pivo z malých pivovarů je nepasterizované a nefiltrované. Ale třeba na polský trh, který je blízko a frčí na něm řemeslná piva, bychom se moc chtěli dostat. 

Prodejem piva občas podporujete i různé organizace, v dubnu např. Pink Boots Society. Jak spolupráce a ty, které podpoříte, vybíráte? Jaké v této oblasti máte plány? 

Konkrétně u Pink Boots to byla várka piva na podporu žen a nebinárních osob v pivovarnictví. Žen, které pivo konzumují, je 30 %, těch, které v pivovarnictví pracují (pokud se bavíme o malých pivovarech a výrobě piva), je o dost méně. Dále podporujeme malé organizace kolem komína nebo ad hoc, když nás zrovna něco osloví – třeba nedávno studentský film Poslední hra. Podporujeme ale zpravidla barterem.

Autor: Tereza Bartošková